Když jsem před lety testoval dokonalou Sigmu 105/1.4 pro Sony, vzpomínal jsem v textu jednu historku, kdy jsem lovil kolemjdoucí a postarší dáma se ohradila: „Proboha! Čím to na mě míříte?!“ Od té doby už nějaká voda dole na soutoku protekla a do studia mi dorazila ještě šílenější zbraň, SIGMA 60-600 mm F4.5-6.3 DG DN OS Sports pro Sony E. Krabice tak veliká, že jsem čekal půlku Sigma portfolia, ale po jejím otevření se ukázalo, že je to krabice v krabici a ta s objektivem je o tři centimetry menší. Dost se mi ulevilo!
Vyrůstal jsem v hlubokém socíku, televize měla dva programy a na nich dávali… Nic. Každopádně každý týden běželo něco výchovného, kde hlavní hrdina byl ten chrabrej Ivan, co seděl za protiletadlovým kulometem a sestřeloval fašistické piloty v jejich messerschmittech. Přesně tak jsem si připadal, když jsem rozkročil do široka Systematic od firmy Gitzo a na něj posadil tohodle obra. Moje Sony A7RV na tom vybadala opravdu jako ta madla od kulometu.
A začalo peklo, ze kterého jsem se velmi rychle vzpamatoval, neboť testovat na začátku února sklo s rozsahem 60–600 určené na wildlife a sport jakožto salónní fotograf, to je opravdu výzva. Ale víte, jak to je, když vám zástupkyně dovozce řekne: „Borísku, napsal bys nám nějaký test na novou Sigmu?“ Řekne to takovým hlasem, že roztajete jak svíčka a uplete si na sebe bič zcela dobrovolně.
Takže by asi stačilo napsat, že je to pěkný a rychlý sklo, dát pár fotek a stáhnout krovky, ale nikoliv. Za těch pár dnů jsem toho zažil a objevil tolik, že naopak zkusím ukázat všechny problémy a radosti, které jsem s touto bazookou absolvoval. Ono to totiž není jen o technice, ale i o termice, množství bordelu ve vzduchu, mrazu, slunci, zataženu, stativech, předvídavosti, znalosti přírody a pak už jen asi tisícovce dalších vlivů. Každopádně věřte, že každej divokej ptáček na fb ve fotografických skupinách je sakra umění! Alespoň já už napsal po těchto zážitcích veřejnou omluvu a poklonu všem kolegům do naší fotografické bubliny.
Samozřejmě nám to s kamarádem nedalo a jeden jsme to museli udělat… Postavili jsme proti sobě tuto Sigmu, s konkurenčními Sony 200-600 a Tamronem 150-500. Nebudu to prodlužovat, Sigma i přesto, že má zdaleka nejrozsáhlejší rozpal ohnisek a oba jsme daleci toho používat jakékoli limitující přepínače, obstála na výbornou. Vlastně jsme nebyli schopni určit vítěze, protože nuance, pokud jsou, jsou mimo perspektivu důležitosti a našeho vidění.
Hlavní srovnání tedy díky stejnému dohledu proběhlo mezi Sigmou a Sony a zde jsme došli k následujícímu závěru:
- Rychlost ostření: na stejné úrovni
- Spolehlivost ostření: na stejné úrovni
- Využitelnost funkcí A7RV: stejná, podpora všeho potřebného
- Hmotnost v rámci obratnosti: vítězí Sony o více než 300 g
- Rozsah v rámci univerzálnosti: vítězí SIGMA o 140 mm
- Ovladatelnost při focení: vítězí Sony z pohledu vnitřního zoomu
- Použití se stativem: vítězí SIGMA s paticí Arca Swiss – tedy pokud máte vyjmutý pojistný šroubek proti vysunutí
nedotažené destičky. Pokud ne, je nutno u obou použít destičku a je to plichta.
SIGMA je pro mě z pohledu uživatele Sony jasná dvojka v tom dobrém slova smyslu a v některých ohledech vlastně jasná jednička. Byla mezi prvními, kdo uchopil bajonet E koncepčně, byla to i SIGMA, která dala světu legendární konvertor MC-11 pro použití objektivů s Canon bajonetem na Sony tělech. Od té doby vlastně proběhly dva redesigny jejich skel pro bajonet E, kdy v prvním kole tak trochu „přivařili MC-11 na to co fungovalo“ (samozřejmě myšleno s nadsázkou) a v aktuálním kole již jedou čistou linii vývoje pro daný typ bezzrcadlovek.
A dělají to po čertech dobře, protože pokud jste racionálně uvažující uživatel, nemáte de facto důvod se od objektivů SIGMA vzdálit k mateřské značce těla, které používáte. A pokud pracujete s mixem značek, pak si jen vybíráte ty třešinky a užíváte skvělé technologie.
Anebo si vybíráte podle designu, použitých technologií, hmotnosti, využitelnosti, těch důvodů bude vždy pestrá směsice, tak si pojďme o některých napsat.
Pokud začnu designem, SIGMA, snad co si pamatuju, nikdy nevstoupila do sekce „velkých bílých“ jako ostatní značky. Jejich černý design na sebe nikdy neupozorňoval, což může být jedině dobře, pokud se pohybujete v pochybných koutech světa. Takže určitá míra „bezpečí“ za ztrátu výjimečného pocitu. To je asi fér.
Na druhou stranu, pokud vedle sebe postavím Sony 200-600 a Sigmu 60-600 a budu jen sjíždět linie, zde se přikloním k Sony. Ta kombinace bílo-šedé s černou a oranžovou je taková krásná. Stejně tak linie objektivu s nasazenou clonou vypadají hladčeji, jednotněji. Pokud se podíváme okem praktičnosti, na Sony je skvělý ten systém sundavání stativové nohy, to je fajn. Vnitřní ostření i zoom jsem již zmínil. Naproti tomu SIGMA má stativovou objímku vyřešenou šalamounsky, pomocí jakýchsi zastávek na 0 a 90st. Takže pokud povolíte jistící šroub objímky, s cvaknutím opustíte jeden přístav a když dojdete k dalšímu, co se běžně užívá, opět to klikne/cvakne a vy to nemusíte kontrolovat. Pro rychlé focení a změnu orientace na šířku/na výšku bezvadná věc!
Skvělá je dodávka přední krytky zároveň s přední kapucí, která jde přes sluneční clonu. Ale… Relativně pohodlně na suchý zip ji lze nasadit ve chvíli, kdy nemáte clonu nasazenou v bojové pohotovosti, tím mám na mysli ve funkčním stavu. Pokud se ji pokusíte nasadit v takovou chvíli, není to snadné a snadno ji ztratíte – ten šroub pro zajištění clony máte totiž na druhé straně. Vůbec sluneční clona u tohoto objektivu nebyla mojí láskou. Funguje skvěle, jistota zajištění perfektní, jen mám strach z toho klasického plastu. Obávám se totiž, že v mrazu to bude otázka jednoho břinknutí o strom nebo klandr.
Ovládání
SIGMA je se Sony v takové souhře, že i pomocí přepínače stabilizace na těle ovlivňujete chování fotoaparátu. Ono to lze zjistit i jednoduše tím, že aktivita stabilizace v objektivu je viditelná zmražením obrazu v hledáčku. Pokud využíváte pouze vestavěnou stabilizaci na čipu, nic takového nevidíte. Byť je SIGMA o kus kratší ve složeném stavu než Sony, zase ji díky vysouvajícímu se tubusu těžko vyvážíte na využití s fluidní gimbalovou hlavou, která se při focení ptáků náramně hodí. Oproti Sony má však SIGMA mnohem lepší ergonomii zoomovacího prstence. Ten totiž není rovný v celé ploše, ale směrem k frontálním členu je zúžený, s lehkou prohlubní uprostřed. Pokud tedy držíte ruku na objektivu jako fotograf, a nikoliv jako mořský vlk – to znamená objektiv položený v dlani, palec vám parádně sedne do té prohlubně a ovládání celého toho monstra je velice spolehlivé a přesné. Počítejte však s tím, že se točí na druhou stranu než jste u Sony zvyklí a jeho odpor vyžaduje nějaké úsilí i při jeho sametovém chodu.
Ostření a ostrost
S hladkým a precizním chodem se potkáte i při manuálním ostření. I když důvodů na manuál asi budete mít díky excelentnímu autofokusu minimum, ostřící prstenec chodí citlivě přesně. Asi jen u jemného doladění zaostření při fotografování měsíce, nebo pokud budete v zoo ladit nějakou tu polétavou zvěř skrze jemné pletivo, si budete muset zvyknout na fakt, že u 600 mm ohniska je jedno malé cuknutí při ostření přechodem do druhé klece nebo v krajině do druhé vesnice. Takže jako s ženou, jemně, po malých krůčcích.
Zatímco Sony teleobjektiv jsem měl tu čest poznat v „krutých“ podmínkách končícího léta na konci Evropy, kde jsem pohodlně cvakal v tisícinách sekundy, oblečen do kraťasů a trička, SIGMA dorazila v čase vrcholící zamračené a deštivé zimy, což byl pro mne dost hard core.
Ale o to lepší zkušenost jsem udělal. Navíc Sony jsem testoval na sportovní A9II, kdežto Sigma to dostala v plné palbě s nejnovější A7RV.
V praxi to znamená 24 vs 61 Mpix, násobně větší náročnost na kresbu, kontrast a šum, neboť teprve v těchto podmínkách si uvědomíte, co při tomto rozlišení na studiovém foťáku znamená ISO 12800! Na druhou stranu, pokud se to povede, uříznete 1 fotky a nikdo nic nepozná. Druhým plusem je, že eRkové modely od Sony mají APS-C mód s crop x 1.5. Takže zmáčknete tlačítko a ze 600 mm je rázem 900 mm. A to je sakra rozdíl, který však ani na nově objeveného orla skalního v centru Čech nestačí. Prostě sem slétl ze severu před zimou a evidentně mu nějaký magor s rourou od kamen nepřipadal příliš bezpečný. I s tím je třeba se při „lovu beze zbraní“ smířit. Když jsem překonal počáteční rozmrzelost a pochopil několik zásad při fotografování s takovou délkou, byl jsem nadšen. Stačilo jen opustit bezpečnou stereotypní ulitu naběhaného workflow a naučit se pár nových věcí. Protože to, co funguje u ohnisek od 15 do 85 mm, tady neplatí. Stačí poryv větru, prach nebo voda ve vzduchu, rozdíl v termice mezi objektem a fotografem a všechno je v čudu. Stativy, filtry – pokud máte, snažíte se jak blázen, prostě vyšší moc rozhodla, že dneska ne. Dokonce mi kolega poslal odkaz na velice zajímavé video, kde Steve Perry upozorňuje na zajímavý fakt, jako je rozdíl teplot mezi frontální čočkou a koncem protisluneční clony. Vysvětluje, že clona funguje jako tunel, ve kterém se odehrává ten souboj dvou teplot, který způsobuje tetelení vzduchu. Což může být ten důvod mojí počáteční rozmrzelosti z výsledků. Video zde: https://www.youtube.com/watch?v=B42nXgYUwyo
Tak jsem opustil svůj obvyklý fotogenický okruh Mělníka a okolí a vydal se po překonání jakéhosi jarního moribundusu trochu do „divočiny“. Bohužel můj přítel, který umí i vstoupit do rezervace, neměl v ty dny čas, a tak jsem na vlastní pěst zkoumal okolí Milovic s nadějí, že zahlédnu alespoň nějakého sudo nebo lichokopytníka. Vynořilo se i sluníčko, a nakonec mi přálo i štěstí pokochat se a zafotit si. Dokonce jsem dostal naservírované dvě barvy koníků a oba mi navíc nevěnovali pozornost, když jsem přišel až k ohradníku. Takže vzniklo množství snímků a pokusů s podstatně lepším ISO díky slunci. V tu chvíli se mi i potvrdila domněnka, že u těchto ohnisek je poměr světla a odstup signálu od šumu v dané digitální bezzrcadlovce daleko důležitější než cokoli jiného. A potvrdil jsem si na vlastní oči, že výrobci vědí, proč se u sportovních fotoaparátů nehrnou do vysokých rozlišení. Ta magická hranice 24Mpix není dobrá jen kvůli rychlosti zpracování a minimu dat, ale neumožní vám výsledek zvětšit do takového detailu jako 42Mpix a 61Mpix de facto studiové fotoaparáty.
Na druhou stranu, já si plnými doušky využívám kouzlo zmenšování a ořezu. Dnešní fb standard, který končí delší stranou 2048 ob, je ve chvíli, kdy obraz 4x zmenšíte velmi lichotivý i pro snímky, které na displeji vykazují šum velikosti brambor. Takže až prvně vstoupíte do této řeky, žádnou paniku! Navíc existují nástroje, které se stále zlepšují a pomáhají s rekonstrukcí obrazu v postprocesu. OK, není to o tom, jaký ten objektiv doopravdy je, ale na druhou stranu, pokud nejste technofil, zajímá to někoho? Historie se neptá, čím a jak, ale ptá se, jestli ten obrázek máte. A důležité z tohoto pohledu je pouze to, že SIGMA vám za rozumnou cenu nabízí skvělý desetinásobný zoom, u kterého se jen musíte přinutit jej nosit.
Po prvotní obavě, že desetinásobný zoom nemůže při tak obrovském nároku jako má A7RV fungovat, stačily čtyři dny v různých podmínkách a možnostech, abych se přesvědčil o opaku. Nebylo mi bohužel umožněno, abych se k němu choval standardním způsobem, což by znamenalo popruh přímo na očka objektivu s druhým „sichr“ popruhem na foťáku, nebo nošení v tradičně dodávaném skvělém pouzdře, které je součástí každého objektivu SIGMA. Jen odbočím – pokud si prohlédnete pouzdra, ve kterých SIGMA dodává svá špičková skla, uvědomili jste si, že každý batoh může být foto batoh? Nepotřebujete další vystýlky a polstrované krychličky se skly lze krásně vyskládat! Stačí si na vršky bílým fixem jen napsat čísla ohnisek. Je to taková drobnost, ale když si vzpomenu, že některé firmy si nechaly platit i za sluneční clony…
Ale zpět, takže za čtyři dny jsem si osvojil workflow, abych mohl mít výsledky. Samozřejmě na focení letovek ptáků nebo čekání na lišku či ledňáčka bych potřeboval asi delší čas. Ale vyzkoušel jsem i novinku v Sony foťáku, kdy krom automatického ostření na oko člověka a psa přibyly oči všech zvířat, oči ptáků, automatická detekce zvíře/pták, detekce vlaků a automobilů nebo letadel. Tak si troufnu říct, že po tom, co jsem za ten krátkej čas viděl, pokud s tímhle sklem a tímhle foťákem půjde někdo fotit motosport, bude se asi dost nudit. Přesnost a rychlost, s jakou máte zaostřeno, není z tohoto světa. Přesně tahle situace je pro mě potvrzením, že jsme v jednadvacátém století. A navíc tělo, které je v prodeji čtvrt roku a nemá vydaný žádný upgrade firmwaru, spolupracuje s nově uvedeným objektivem cizí značky tak, jako by pro něj byl určen! Nevím, komu tleskat více, tak tleskám a děkuji oběma značkám.
Asi před 15 lety jsme s partou podnikli výlet do Alp. Ubytovali jsme se v krásném hotýlku v Kaprunu a jezdili po okolí fotit a courat. Půlka září, nádherné počasí, dobrý boty, kraťasy, větrovka a triko, svetřík do batohu společně se šusťákama, kdyby teda náhodou. Pohoda. Lítal jsem tehdy po těch horách jak mula s báglem, ve kterém bylo snad 30 kg focení. Každý večer jsem padl jak špalek, ale když jsem pak všechny fotky převedl z RAWu do JPEGu, byl jsem neskonale šťastný. A teď počítejte se mnou: tato SIGMA váží 2.76 kg, tělo Sony má 0.73 kg a to největší karbonové Gitzo co mám váží v kompletu 3.42 kg (Systematic GT3533LS + středová tyč GS3513S + největší kulová hlava GH4383QD). To je v součtu 6.91 kg s tím, že stativ je trochu overkill, ale sichr je kulomet, jak se říká a špičkový objektiv s tělem si prostě zaslouží špičkový stativ. Pokud však pojedete na 24Mpix rozlišení, jakýkoliv kvalitní karbon kolem 2 kg vám bude určitě stačit, při krásném počasí to dáte i s monopodem nebo z ruky. Jen bych se asi vyhnul takové té kopírce hodně z východu.
Pokud jste tedy bystře postřehli, kam tímto výčtem mířím, vaše myšlenka byla správná. Dnes bych si bez mrknutí oka vzal tento univerzál a k němu přibalil něco širokého na jakoukoliv cestu a zažil neuvěřitelný pocit svobody a možností. Jasně, k tomu nějakou powerbanku, karty a akumulátory, ale když pojedu fotit do prašných končin, vyčistím před cestou čip a pak komplet po návratu. Pro pohodu na cestě je de facto zbytečné tahat s sebou několik objektivů, když lze vše zvládnout jedním. Tedy skoro vše. Jak jsem si vyzkoušel a před chvílí jsem psal o obavách – tento zoom nejen že funguje na obou koncích, ale i v celém průběhu perfektně! Navíc má v první polovině naprosto standardní vzdálenosti minimální ostřící vzdálenosti, která u 60 mm začíná na 45 cm a až 400 mm vyžaduje vzdálenost 1 m! Možná jen u nějakých domorodců budete mít při portrétování trochu problém… Ale nevadí, když ho vylekáte, uděláte si jeho portrét z protějšího kopce!
Při cloně f4.5 na jednom konci a f6.3 na druhém pracujete s příjemným poměrem vykreslení a odtržení objektu od pozadí. Bokeh je absolutní doména společnosti SIGMA a jejich kouzla mě pokaždé nadchnou. Jemný, uspořádaný s krémovostí a hladkostí. Ale předem upozorňuji, že nejsem „pixel-peeper“ a netrávím 100 % času zkoumáním fotek ve 100% zvětšení. Samozřejmě proti nim nic nemám, je to druh postižení, mám s nimi soucit do té doby, než na ně narazím v diskuzích. Moje měřítko je líbí/nelíbí a jsem samozřejmě přesvědčen o tom, že můj názor je jediný správný! J Což je vlastně jen postižení jiného druhu, na stejné úrovni se zkoumači pixelů, ovšem aplikovatelné na jakoukoliv lidskou činnost. Takže jejich libůstku dost chápu.
Samozřejmě na dlouhých ohniscích vždy potěší zborcení hloubky perspektivy, které zde opět funguje s takovou samozřejmostí, až se člověk musí na dané místo vrátit, aby pochopil, jak je to daleko od sebe. Přechod mezi zónami je absolutně hladký, kazit obraz však dokáží vzdušné populanty, vlhkost, termické proudění, nebo nahřátí budov od slunce atd. Těch proměnných je dost a je třeba kontrolovat hned na místě, co se v těch vzdálenostech děje.
Veškeré sporty budou s moderními těly zábavným lovem s vysokou mírou úspěchu. Jediné, co budete zkoumat bude fakt, zda je či není oko zaostřeno dokonale, nebo jen skvěle. Protisvětlo lahůdka částice prachu, vody, sněhu ve vzduchu – krása střídá nádheru. U motosportu s A7RV to bude fungovat tak, že si foťák nalezne objekt a pak zaostří a drží čelní sklo, dokud to jde. To stejné u vlaku, letadlo drží prostě celé. Chybí snad jen integrovaný kávovar!
Zvířátkáři budou velmi potěšeni, mnou použitý komplet je za hranicí chápání alespoň pro mě. Najít a zaostřit okamžitě na černé hlavě ptáka černé oko je nepochopitelné. Jen namáčknete spoušť, je to hned. Ti, co se rádi trápí samozřejmě mohou hledat ptáka v houští, ale většinou stačí upravit chování ostřícího bohu a pink, máte nachystáno, jen domáčknout ve správný čas.
Při fotografování úplňku jsem podcenil samostudium a nevěděl, že měsíc se ostří zásadně ručně. Takže jsem si ťuknul autofokusem a mám ostré jeho hrany. Ale zase jsem si přepnul z FF do APS-C módu a v tu chvíli měl zoom s rozsahem 90-900 mm při zachování nominální světelnosti. Rozlišení se sice z 61 Mpix smrsklo na 26, ale to je pořád 6240 ob na delší straně, takže třikrát tolik, než běžně potřebujeme pro internetovou prezentaci. Navíc z fb rozlišení 2048x1366 ob se při exportu ve 300 dpi dá vytisknout velmi kvalitní fotografie ve velikosti 30x45 cm. A ruku na srdce, kolik jich máte doma větších?
Technikálie jako obvykle vynechám, ty naleznete na stránkách výrobce a obchodníků, tak se ty zážitky pokusím tak nějak shrnout. Naposledy jsem podobné sklo držel v ruce někdy před dvaceti lety a bylo to strašné. Doba pokročila a SIGMA opět předvedla, že patří k tahounům optického průmyslu, ale i k výrobcům nejvstřícnějším. Při zachování umírněné cenové politiky stále s krásným označením Made in Japan dostáváte do rukou bazooku, kterou můžete střílet celý den bez výměny objektivu, teda do doby, než vám zemdlí ruce. I pokud fotíte koncerty na stadionech a nechce se vám mít v technice nalité pivo, šáhnete si pro kapelu z bezpečné vzdálenosti a máte hotovo. Cestovatelé, sportovní a wildlife fotografové budou vřískat nadšením, až objektiv vyzkouší, neboť na rozdíl ode mě oni tyto disciplíny umí, oni vědí, jak se tyto věci fotí.
Amatéři všeho druhu si v jednom dni v zoo donesou domů tolik ostrých fousků, chloupků a peříček, že si dovolí luxus výběru jen těch, kde se zvířátko hezky usmívá. Krajináři si trochu zabojují s průměrem 105 mm, ale až bude po dešti, vyfoukáno a oni si sáhnou do údolí mezi kopce ve večerním slunci s párou stoupající z lesů, jen pokývají hlavou a uznají, že stálo za to vláčet tuhle bazooku na kopec.
Teď už bude jen záležet na různých cenových politikách a možnostech dosažitelnosti. Hlavní sezóna se blíží, možná přemýšlíte, co a v čem budete kde tahat a z mého pohledu byste toto sklo měli pustit do středu svého zájmu. U dobrých prodejců fototechniky vás zajisté pustí trochu na vzduch, vezměte si svoje tělo a vyzkoušejte si okolní cvrkot na všech ohniscích. ISO si dejte automatické a přepněte do manuálu, budete totiž pracovat nejen s hloubkou ostrosti, ale i rychlostí závěrky pro různé scény. Ano, v polostinném prostředí uvidíte i hodnoty ISO 12800, ale naučíte se s tím pracovat a výsledek bude dobrý.
Ohledně těl, pokud se bavíme o bajonetu Sony, je to druhý objektiv do výběru se Sony 200-600. A nebojím se říct, že ta skla se chovají velmi podobně, Sony je lehčí a nemění délku, ale SIGMA ostří od 45 cm a je za to o 300 g těžší. Uživatelé klasických sedmičkových modelů: já zkoušel pouze dva erkové modely – 7RIII a 7RV a na obou vše fungovalo v rámci možností daného modelu – starší 7RIII nemá tolik sofistikovaný AF jako nejnovější 7RV. Výstup je vysoce kvalitní na obou rozlišeních, navíc oproti ostatním modelům eRka umožňují přepnout do APS-C módu s crop faktorem x 1.5, což je minimálně na delším konci velmi zajímavé!
Přeji šťastnou ruku při výběru a pohodový fotografický rok!
Děkuji společnosti Hama CZ, oficiálnímu dovozci značky SIGMA, za zprostředkování velice nevšedního zážitku s velkou mírou poučení!
Objektivy SIGMA 60-600mm F4.5-6.3 DG DN OS Sports zakoupíte na eshopu SIGMA-foto.cz.