Recenze Ondřeje Kepky
na objektivy Sigma 105/1.4 a 135/1.8
Na podzim tohoto roku jsem měl možnost vyzkoušet a srovnat objektivy Sigma 105 a 135 řady ART. Využil jsem během několika týdnů obě skla při různých příležitostech – především během natáčení mých filmových projektů. Objektiv Sigma 1.4/105 jsem používal na fotoaparátu CANON 5DR a „135“ na půjčeném NIKONU 750D.
Vzhledem k tomu, že jsem majitelem různých objektivů různé úrovně – včetně těch nejoceňovanějších – přistupoval jsem k práci s oběma skly s podezřením, zda se vůbec najde něco, čím mě objektiv překvapí.
Zcela upřímně mohu říci, že jsem si před výsledky obou skel doslova „sedl na zadek“. Pokud někdo milujete ostrost a dokonalé rozlišení vašich snímků, nemohu obě skla ve Vaši výbavě chybět.
Obě Sigmy na první pohled zaujmou precizním zpracováním, kvalitou, propracovaností, systém autofokusu reagoval rychle a precizně, což je nezbytné u objektivů, které pracují s nízkými clonovými čísly, kdy je nutné naprosto přesné ostření. I přes velký rozměr a váhu se dobře drží v ruce.
I když jsem pracoval pouze s formátem JPG, jemnost detailů je úchvatná. Můžete namítnout, že zásluhu na tom má jistě i čip Canonu 5DR, který patří mezi čipy s největším rozlišením, ale osobně mám srovnání s jinými objektivy, které s úctou k věhlasným značkám nechci jmenovat. Na fotografii vinohradské vily (1) vidíte každou částečku střechy i při výřezu – nemluvě o přírodních scenériích (2,3,4,5). Lístky, jehličí, jemná struktura lesa – to vše díky „105“ vyniká – a to až tak dokonale, že by někdy fotografii slušelo mírné rozostření – což naštěstí jde udělat bez problémů v postprodukci. A tak jsem si uvědomil, že využití těchto skel je bez pochyby pro všechny krajináře, kteří chtějí pracovat bez kompromisů. Tomu přispívá i skvělá reprodukce barev a plná škála kontrastů.
.jpg)
Obrázek č. 1 - Vinohradská vila - ISO 3200, f-2, exp. 1-200
Obrázek č. 2 - Harrachov - kresba jemných detailů - ISO 200, f 8, exp. 1 - 500
Obrázek č. 3 - Mrtvý luh na Vltavě - ISO 100, f-3,5, exp. 1-400
Obrázek č. 4 - Mrtvý luh na Vltavě - ISO 100, f-3,5, exp. 1-400
Obrázek č. 5 - Horská Kvilda - ISO 50, f 8, exp. 1-80
Při moderování dokumentu Česká dabingová škola jsem měl možnost využít nízká clonová čísla – a tak vznikly reportážní portréty dabingových herců (6,7,8). Na fotografiích je patrné, jak si Sigma umí poradit s neostrým pozadím – přesně podle Vašich potřeb. Vždy dociluje velmi estetického bokehu. Vím, že je to termín dnes velmi populární, a tak nebudu používat raději žádné odborné definice, ale pouhým „estetický okem“ vidím, že - značně i mírně - rozostření pozadí tomatu objektivu sluší. Je to samozřejmě věc osobního vkusu a vím, že někdo ani rozdíly v podání různých objektivů nepozoruje. (I ošklivé zářivky na snímku Davida Novotného vytvářejí za jeho portrétem „ pěkný obraz“.)
Obrázek č. 6 - David Novotný - ISO 800 , f-1,4, exp. 1-800
Obrázek č. 7 - Jiří Klem - ISO 1600, f 2,8 , exp. 1-50
Obrázek č. 8 - Jiří Klem - ISO 3200, f 2,8, exp. 1-125
Využití práce s nízkým clonovým číslem nemusí být patrné jen při klasickém portrétu, ale ohnisková vzdálenost 105 mm umožnuje pracovat i s celou postavou fotografované osoby, kterou s patřičným odstupem esteticky zasadí do neostrého pozadí. Tento princip se využívá hojně v současné kinematografii – a tak se k němu dostanu až v následující recenzi, kdy budu srovnávat objektivy řady CINE. Nicméně jsem požádal kameramana Roberta Nováka, aby napodobil kameru a udělal snímek s mým Canonem podobný záběru z dokumentu Ročník 89 (9), kde vidíme, jak postava vystupuje z prostředí díky malé hloubce ostrosti.
Obrázek č. 9 - Soumarský most ISO 50, f-2,8, 1-100
Sigma si poradí dobře i s protisvětlem, což jsem využil opět při reportážním portrétu během natáčení filmu Ročník 89, kde Michal Malátný stál v přímém protisvětle (10).
Obrázek č.10 - Michal Malátný - ISO 800 f11 exp. 1-60
Fotografie se stala oficiální i pro stránky ČT a jen dodávám, že jsem neměl k dispozici ani sluneční clonu.
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10755894160-rocnik-89/
Nízká hloubka ostrosti vede také k jinému efektu – i ve zdánlivě stejné rovině nejsou všechny předměty ostré – čím se může docilovat zajímavé kompozice – je to patrné například na fotografii zvonku vily Karla Čapka v pražských Vinohradech (11). Musíte velmi přemýšlet, na jaké písmenko zaostřit.
Obrázek č. 11 - Vila Karla Čapka - ISO 3200, f 2, exp 1-125
Vila Karla Čapka 2 - ISO 3200, f -2, exp. 1-80
Srovnání obou objektivů nemůže být z mé strany úplně objektivní, protože jsem každý používal na jiném fotoaparátu, ale každopádně jsem si uvědomil, že mezi ohnisky 105 a 135 je značný rozdíl. Na první pohled jde o malou změnu ohniskové vzdálenosti, ale psychologicky působí obě ohniska jinak. Zatímco „105“ bych řadil spíše k portrétním objektivům, kdy při běžných vzdálenostech má pozadí fotografovaného objektivu ještě značný význam – 135 už se chová spíše jako „krátký teleobjektiv“, který už značně zužuje fotografovaný úhel. Je to opravdu zcela osobní spíše pocitová záležitost.
Naaranžoval jsem dvě fotografie s oběma skly z přesně stejného místa, aby byl patrný rozdíl. (12,13)
Obrázek č. 12 - Portrét - rozdíl ohniska 105
Obrázek č.13 - Portrét - rozdíl ohniska 135
Co se týče kvality, nevidím rozdíl, protože zdánlivě vyšší clonové číslo 1.8 u objektivu 135 zase kompenzuje jeho vyšší ohnisková vzdálenost, takže výsledek je velmi podobný (co se týče ostrosti pozadí…)
Aby moje recenze působila objektivně, přemýšlel jsem, jaké najdu zápory: upřímně, hledá se těžko – snad jeden je jasný, ale ten je dán kvalitní optickou konstrukcí – obě skla jsou rozměrná a těžká – takže horolezec či cestovatel bude jejich využití zvažovat. Pokud jsem nesl objektiv delší trasu, vzal jsem si vždy jen jeden z nich – samozřejmě. Ta „dřina“ se ale mnohonásobně vyplatí.
Překvapivá je absence stabilizátoru. Na druhou stranu ale upřímně řečeno, dnes při možnostech vyššího ISO nemusíte pracovat s tak dlouhými časy, abyste nutně potřebovali stabilizaci. Sám jsem udržel i 1/40 sekundy (14) – ale chce to samozřejmě už určitou zkušenost a pevnou ruku. Předpokládám, že výrobce se rozhodl stabilizátor nepoužít pro dosažení vyšší optické kvality snímku.
Dle mého názoru by oba objektivy neměly chybět ve výbavě fotografa, který fotografuje portréty a doporučuji je (zejména 105) i pro krajináře.
Obrázek č. 14 - Večerní pohled ISO 6400 f 2 exp. 1 -40
Recenzi společně s fotografiemi pro Vás připravil Ondřej Kepka