Jak vybrat hvězdářský dalekohled?

Zvětšení hvězdářských dalekohledů (teleskopů)

Častou chybou začátečníků při výběru teleskopu je rozhodování se na základě maximálního uvedeného zvětšení daného teleskopu. Výrobci se často předhánějí vysokými hodnotami a snaží se přesvědčit uživatele, že více je lépe. Je potřeba si uvědomit, že vyšší zvětšení automaticky neznamená lepší rozlišení. Pozorovatel při překročení hodnoty maximálního užitečného zvětšení získává pouze rozmazaný a nekontrastní obraz. Proto si zkusíme jednotlivé parametry vysvětlit a ukázat si, jak stanovit maximální hodnoty zvětšení pro každý teleskop.

 

Rozhodujícím parametrem každého teleskopu je maximální užitečné zvětšení. Tato hodnota udává maximální hodnotu zvětšení pro daný teleskop, kdy se pozorovaný objekt ještě jeví jako kontrastní a detailní. Hodnota maximálního užitečného zvětšení se vypočítá jako dvojnásobek průměru předního členu teleskopu (u refraktorů je to čočka, u reflektorů je to primární zrcadlo). Průměr předního členu (mm) je uveden často již v názvu produktu společně s hodnotou ohniskové vzdálenosti.

 

 

Vysvětleme si to na příkladu teleskopu Celestron NexStar SLT 90/1250mm GoTo teleskop Maksutov-Cassegrain, kde číslo 90mm udává průměr předního členu a hodnota za lomítkem 1250mm udává ohniskovou vzdálenost teleskopu. V detailu produktu pak najdeme dodávané okuláry a jejich ohniskové vzdálenosti, které použijeme k výpočtům. Jsou to okuláry 25mm a 9mm.

 

Maximální užitečné zvětšení (MUZ) vypočítáme jako dvojnásobek průměru předního členu teleskopu:

MUZ = průměr předního členu x 2 = 90 x 2 = 180x

 

Zvětšení teleskopu s použitím konkrétního okuláru stanovíme jako poměr ohniskové vzdálenosti teleskopu (mm) a ohniskové vzdálenosti zvoleného okuláru (mm):

Zvětšení (při použití 25mm okuláru) = f (teleskopu) / f (okuláru) = 1250 / 25 = 50x

Zvětšení (při použití 9mm okuláru) = f (teleskopu) / f (okuláru) = 1250 / 9 = 139x

 

U obou okulárů se dostáváme pod hranici maximálního užitečného zvětšení a obraz bude detailní a kontrastní. Víme tak, že se nejedná o takzvané prázdné zvětšení, kdy můžeme dále přibližovat pozorovaný objekt, ale už pouze za cenu ztráty ostrosti a kontrastu obrazu.

 

Pokud bychom použili například 4mm okulár, bylo by celkové zvětšení 312x, a šlo by o zmíněné prázdné zvětšení:

Zvětšení (při použití 4mm okuláru) = f (teleskopu) / f (okuláru) = 1250 / 4 = 312x

 

 

Platí pravidlo, že optická kvalita je přímo úměrná ceně teleskopu. Pokud potřebujete velká zvětšení, je nutné vybírat kvalitní a drahou optiku o větších průměrech a zvětšovat vždy pouze do limitu maximálního užitečného zvětšení. Jinak uvidíte místo detailů pouze rozmazané a nekontrastní skvrny. Dalšími sekundárními faktory, které se podílí na kvalitě obrazu jsou světelné znečištění atmosféry, proudění vzduchu (termika), kvalita okulárů a použitého stativu.

 

Obecně lze říci, že maximální využitelné zvětšení hvězdářských dalekohledů, s ohledem na atmosférické jevy, je v našich zeměpisných šířkách do 200x zvětšení, pokud je teleskop takového zvětšení vůbec schopen. Dosažení limitu zvětšení poznáme podle výrazného chvění obrazu a nemožnosti doostřit a rozeznat pozorované detaily.

 

Kvalitu obrazu lze také výrazně ovlivnit použitím kvalitních okulárů, které se dají k teleskopům samostatně dokupovat. Pro pozorování detailů na planetách naší sluneční soustavy nám stačí zvětšení 70x a více (až do limitu aktuálních atmosférických podmínek).

 

Dalším důležitým faktorem pro úspěšné pozorování je eliminace chvění. Čím větší zvětšení, tím více se chvění přenáší do pozorovaného obrazu. Pro eliminaci chvění a ustálení obrazu slouží kvalitní a stabilní stativy, kde je možné standardně vybírat z několika dostupných montáží jako je azimutální, ekvatoriální a motorizovaná GoTo montáž.

 

 

O produktech Celestron jsme se více rozepsali už dříve, čtěte.



Nahoru